Le Parkour
Le Parkour (zkratka PK), z francouzského l’art du déplacement ( = umění pohybu / umění přemístění) má kořeny ve Francii a je to umění pohybu překonávání překážek. Jsou při něm využívány přirozené pohyby (běh, skákání, lezení) díky kterým se člověk dostává z místa na místo co nejefektivněji. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí (kameny, větve, skály, zábradlí, betonové zdi) ať už ve městě nebo na venkově. Ten, kdo provozuje parkour je nazýván traceur, žena pak traceuse (což má také počeštěnou formu - traceurka).
Zaměřuje se na trénink účinných pohybů, rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (především kritických) dokázal a uměl chovat klidně a sebejistě, tudíž nejde o soutěžní sport. Traceur se na tréninku snaží překonat sám sebe, svůj strach a své nedostatky, neustále se zlepšuje, ale nesoupeří s ostatními. Nejde ani o sport extrémní, jak je často prezentován médii. Extrémní je pouze v případě, když hazardujete se svým životem tím, že děláte něco, co neumíte a nechápete.
V mnohých aspektech se Parkour podobá uměním bojovým. Když se mu člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o životní cestu a filozofii. Neustále překonává překážky, ať jde o psychické či fyzické.
Smyslem tréninku je ovládnout lépe své tělo jako celek. Nemá smysl se učit jen jednotlivé techniky odděleně, ale spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Cílem je být silnější, abychom byli užitečnější jak v běžném životě, tak v případných extrémních situacích, které mohou nastat v tomto moderním světě.
Člověk překonává překážky odjakživa, někdy i způsobem, jakým je definován Parkour. Dnešní podobu a definici mu ovšem vtiskl Francouz David Belle. Odmala se věnoval bojovým uměním a umění pohybu v jeho přirozeném životním prostředí - zezačátku v lese a poté ve městě. Ve všem ho hodně ovlivnil jeho otec pocházející z Vietnamu, který prošel výcvikem francouzské armády a poté pracoval jako hasič.
Z videí a textů, které jsou všude na internetu, se může zdát, že Parkour je úplně o něčem jiném, než ve skutečnosti je. Parkour je jasně definován, ale ve snaze hnaní se za senzací bývá často překrucován. Parkour není svoboda pohybu, jak je mu to často přisuzováno.
Parkour není akrobacie a líbivá síla - to není účinný a rychlý pohyb. Stejně tak nejde jen o skoky z co největší výšky - ty mohou být jen malou částí pro opravdu zkušené jedince, kteří trénují už hromadu let. U začátečníků hrozí zničení si zdraví ihned - úrazem, ale i následky špatné techniky skoků a dopadů, které způsobí nevratné poškození kloubů.
Ačkoli se může zdát, že Parkour je plný omezení, přesto nabízí úplně nový pohled na naše okolí i na nás samotné a neskutečný pocit volnosti.